Veškeré texty jsou chráněny autorským zákonem!!!

 

 

 

Volby prezidenta 2013 

 

Karel nebo Miloš?

Co ty na to Karle?

Ale nic Miloši, jen se ke mně přilož…

Buri   17. Ledna 2013 

 

 

„Přemýšlím“

Přemýšlím, kolik listí ještě letos opadá z dubu.

Přemýšlím při procházce, kdo mi asi rozbije hubu.

Přemýšlím, kolik let se ještě budu dřít.

Přemýšlím, jak dlouho budu po smrti v zemi hnít.

 

Přemýšlím, jak dlouho mne ještě budou tahat za fusekli.

Přemýšlím, jak dlouho budu ještě vzteklý.

Přemýšlím, jak dlouho budu po této zemi chodit.

A přemýšlím, jak ještě dlouho budu šašky za prezidenty volit.

 

Přemýšlím jak dlouho ze sametova je do hebka.

Přemýšlím, jak dlouho budu člověkem.

Přemýšlím, za jak dlouho pukne mi lebka.

A přemýšlím i o tom, jak to dopadne se světem.

 

Přemýšlím, zda píle je stále ctností.

Přemýšlím nad životem strašidel bytostí.

Přemýšlím, zda hit není zahálka.

Přemýšlím, zda EU ukončí válka.

 

Přemýšlím, zda sežere nás smrt s titulem smog.

Přemýšlím, zda jsou lidé veselí bez dávek drog.

Přemýšlím, zda nás umlčí svištící kulky.

Přemýšlím, zda nám někdo nařídí strčit hlavu někomu mezi půlky.

 

Buri 24.11.2012

 

„Home less“

 

Se škrtátkem v trenýrkách v zadu,

bloudívám lesem.

Neholím tvář ani bradu

neb kles jsem

 

Smrdí mi nohy, mám zatuchlý dech.

Peřinou nebe a postelí mech.

Prsty zkřehlé jak kmotřička smrt s kosou.

Hubený, hladový, ale rád, že nemám nohu bosou.

 

Peníze nemám, možná je to fér.

A tak si myslím, že jsem skvělý, neb prachy kazí charakter.

Mám jenom deku, hlad a nic víc.

Jídlo si kupuji u restaurací – z popelnic.

 

Na hlavu mi chčije

jsem zmoklý jako pes

No ale jak se mi to žije,

Když mým domovem je les

 

Oheň zaplápolá a zahřeje tlapky

Z popelnic koupím si kolikrát maso, chleba, kosti i křapky.

Občas i housku či pořádnou věc

Nejvíc mne naštve, když přijde žebrat bezdomovec.

 

I já nemám domov, o ten jsem přišel.

Ale s tím málem, co mám, jsem vždycky vyšel.

Občas je mi zima a někdy vedro.

Občas si z popelnic vezmu na spodek přilepené pedro.

 

Vánoce neslavím, nemám co dát.

Mne jen stačí odhrnout sníh, položit deku a jít spát.

Silvestr mi vadí, neb sírou strašně smrdí.

Samej rachot o půlnoci a navíc mne budí.

 

Lidé nade mnou tváře odvrací,

Ale já jsem svobodný člověk, jež nad politikou nezvrací

Nevadí mi vůbec, že jsem homeless,

Vždyť my home is les.

 

Někdy si připadám, že jsem hlupák – idiot.

Ale není to tak. Já jsem jeden z vás – Buri - Patriot.

Buri 24.11.2012

 

 

„Pane důstojníku!“

 

No ne pane důstojníku, jaká šerpa Vás to zdobí?

A jaký metál to máte na své hrudi?

Z jaképak to máte doby?

Nezdá se Vám, že tak trochu smrtí smrdí?

 

Schválně kolikpak jste jich poslal do transportu?

A kolikpak jste jich předčasně na smrt odsoudil?

Jen se přiznejte pane, kolik jste jich jen napsal do raportu?

A kolik jste jich tak „skvěle“ posoudil?

 

Nehněvám se na Vás pane,

i když sám teď stojím na nástupišti a čekám na svůj vlak.

Doba je zlá a někdy se to přihodí, někdy se to prostě stane.

Prostě jedu si pro smrt, já vím, už je to tak.

 

Až budete číst tyto řádky pane důstojníku,

budu stát už asi u zdi a čekat na „svou“ kuli.

Vy pak budete v klidu a zpříma kopat do pomníků

u kterých naše matky bulí.

 

Co s Vámi pane? Nezlobím se ba ani nejsem na Vás hrd!

Takový já pocit mám!

Prostě pane důstojníku vždy byl jste a budete velký zmrd,

ale věřte mi že v tom nebudete sám!

Buri   5. 1. 2007

 

 

Myslíte, že je správné dávat drobným mincím ( 50,- a 10,- ) podobnou hnědou barvu?

Nejenom že se pletou, ale lidé mají mnohdy pocit, že mají v peněžence hovno !

Buri   23. 3. 2007

 

 

 

 

 

 

" Kolik, jak a proč "

 

 

Kolik času mi ještě zbývá.

Kolik času každý asi mívá.

Jak dlouho tady můžu ještě být.

Jak dlouho budu ještě žít.

 

Kolik mám ještě do života chuti.

Jak dlouho mi zbývá, než vyjdu vstříc smrti.

Kolik věcí ještě stihnu.

Kolikrát se vám ještě před očima mihnu.

 

Proč vlastně musím zemřít, musí to být ?!

Proč nemůžu ještě chvíli žít !?

Jenže to už mi stejně nepomůže,

když už mi na hrob nesou černé růže.

 

Buri   14. 12. 1997

 

  

"Podivný příběh"

 

 

Já jednou potkal jsem člověka

a ten člověk velmi zvláštní byl.

Říkal jen, že život protéká

a jen tuhle větu pořád blábolil.

 

 

Nevěděl jsem, co mám na to říci.

Jen jsem mu podal ruku a řekl,

máš pravdu starče

a pak jsem na kolena klekl.

 

 

Klečel jsem tam před ním a cítil jeho pach.

Nevím, co se stalo, ale měl jsem z něho strach.

Dlouho bylo ticho, jen v dálce houkla sova.

A potom ten stařec řekl divná slova.

 

Nevím proč jsem si před něj vůbec klekl,

ale ten člověk na mě civěl a pak v klidu řekl.

Vstávej, ještě máš čas, toť vše  co pověděl,

ale smysl jeho řeči jsem skutečně nevěděl.

 

Byl divný, ruku měl studenou, hustý vous a hubený jak chrt.

V divném rouše oděn byl, ale když se otočil,

měl na zádech nápis:"Já jsem smrt!"

 

Buri   18.2.1999

 

 

" Poslední přání "

 

 

Stará paní sedí v parku na lavičce,

sedí tam a zírá do větví stromů.

Asi přemýšlí o sobě jako o holčičce,

která nechce, ale musí jít domů.

 

Naslouchá šumu větví a ptačímu zpěvu.

Staré a roztřesené ruce se o hůl opírají.

Její ústa tvarují se do úsměvu,

ta stará paní asi něco tají.

 

Pak najednou ruce z hole spadly,

hůl padá ztěžka k zemi.

Což ty ruce tak náhle zvadly?

Náhlé ticho na nervy jde mi.

 

Přistoupil jsem blíž a stál jsem tam jako ten jeden strom.

Dívám se staré paní do sklopených očí.

Z ničeho nic z nebe sklouzl blesk a zahřměl hrom,

najednou na mě podivný pocit strachu skočí.

 

 

 

Stojím tam téměř bez hýbání,

paní sedí zvadlá na lavičce.

Z nebe začlo pršet bez varování

a já přemýšlím o  staré paní - o holčičce.

 

Ta paní zemřela v samotě, v bídě a v parku.

a já pochopil, že měla poslední přání.

A už vím jaké,

naposledy slyšet vítr, hukot stromů, ptačí zazpívání, ...

        

Buri   10. 4. 2001

 

 

Každý člověk je svým způsobem vůl, ale u každého se to projevuje v jiné míře a jiným způsobem.

(Buri)

 

 

 

" Ach ta příroda "

 

Jó přírodo, přírodo krásná.

Proč obloha není alespoň trošku jasná.

Vždyť jednou prší, jednou je hezky,

jak ti to mám vysvětlit když už ne ČESKY!

 

Buri   19. 10. 2000

  

 

 

Když si smrt pro člověka přijde

a dotkne se ho svými studenými pařáty,

těžko láska člověku vyjde,

když už mu v kostele zpívají kantáty.

 

Nejdřív ho  zavřou do dřevěné krabice

a pak ho nesou kamsi.

Ta bedna je obyčejná a někdy hezká velice,

je to pravda, já srandu nedělám si.

 

Jednou si i pro mě přijde ta s kosou,

ta příšera studená.

Přijde jen tak s pravou i levou nohou bosou

a bude jako já hubená.

 

Tak už si pro mě přijď, jen ať máš radost.

Já rád půjdu s tebou, což bys neřekla.

Já životu dal jsem již zadost,

tak pojď už, ať do nebe anebo do pekla.

 

No podej mi ruku, přec se mě nebojíš?

No ty, ty s tou kosou na zádech,

tak pojď už ať tu jen tak nestojíš,

ty hubená a s kosou, co tajíš lidem dech.

 

Jen poslouchej, jak živým lidem srdce tlukou

a všude po světě to hlasitě křič!

Na můj krk máš kosu ještě moc tupou,

tak buď si mě odveď anebo jdi pryč!

 

10. 3. 2004   Buri

 

 

Protože život je jen jeden,

nemá cenu si ho krátit jedem.

A jelikož je jenom pro Vás,

neměl by ho  zkrátit provaz.

 

Buri   25. 2. 2004

 

  

 

Nemám věru sílu vzdorovat světu a hlavně ne jeho špatnostem a zlým zvyklostem. Život je přece plný také něčeho jiného než jenom peněz! Život je přece plný lásky, slunce, radosti, štěstí…

                                               … jenomže málo kdo na to v dnešní době má.

 

( Buri   22. 12. 2006 )

 

 

  

Co je to válka?

Snad je to jenom kvantitativní regulace životaschopných lidí, viďte pane Bushi.

 

                                               ( Buri   20. 10. 2005 )

 

 „Víte, všiml jsem si, že svět se řítí závratnou rychlostí do prdele! Brzdy selhaly a ruční brzda nefunguje. Co teď? Nic, jenom se ještě pořádně svezem...“

 

Buri    19. 9. 2004

 

 

Se smrtí  na jazyku

jdeme tímhle pochybným životem.

Ať  už žebráme prachy někde na chodníku

nebo jsme v bezpečí domova, v bezpečí za plotem.

 

Celý život se snažíme k úspěchu přiblížit

a na lásku a  něhu často zapomínáme.

Pamatujeme si jenom, jak komu se dá snadno ublížit

a zdá se mi, že nedobře si my lidé počínáme.

 

Blízko smrti každý jest,

záleží však na čase.

Lidé možná zachovat si chtějí čest,

sic někdy je to vada na kráse.

 

Vada na kráse je i když se do hrobu pospíchá,

potkávat budete dál smrt v masce s tváří od nevěsty

a vy jí budete dělat ženicha.

 

Buri   30. 8. 2004

 

 

„…obyčejný den průměrného českého občana…“

 

… jednoho rána jsem šel do práce …

… jednoho večera jsem šel z práce …

Co to bylo za den…?

Ani už nevím jestli bylo pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota nebo neděle.

Buri   21. 11. 2004

 

 Kouzla, ach jak já bych je chtěl tvořit.

Ano, jak moc bych je tvořit chtěl.

Chtěl bych své ruce do vašich niter nořit,

chtěl bych nořit své ruce do vašich těl.

 

Ani ne jako chirurg, ale jako červ!

Abych viděl každé Vaše špatno, každý Váš nerv.

Vždyť kdo jiný prolézá tělo než-li červi,

když už nefunkční jsou nervi?

 

Snad právě já? Či snad jen moje kouzla?

Hle jaká to síla z nebe sklouzla,

Aby vyndávala třísky z prdelí bohatých pánů,

či slova zloby a vzteku vás chudých - z vašich chřtánů?!

 

Ne, já ne!

nejsem člověk, který sbírá Vaše hovna!

Že vy si naděláte problémy a já je mám pak vyžrat?

To zrovna !!!

Buri   22. 12. 2006

 

 

… lidé někdy dělají věci, které by asi nikdy neudělali, kdyby věděli, jaké to bude mít následky. Jak to ale mají poznat? Jednoduše. Prostě to musí zkusit a tak na to brzy přijdou …

 

 

Buri   14. 4. 2005